IX. Té noci usnout nemohla jsem dlouho,

Tereza Dubrovská

IX.
Té noci usnout nemohla jsem dlouho,
Té noci usnout nemohla jsem dlouho,
a na svém loži bděla jsem a snila, a lampa plála jako ty, má touho! Jak zrak se čistý v duši zrcadlila.
Vše kolem ztichlo, všechny věci spaly, v mém srdci bolest spala, netížila, a ze všech koutů dávné stíny vstaly, jich duše echem ke mně promluvila. Nač zoufat si a trpět, snášet muka, když okamžik vše trvá jen a chvíli? Líp pro nás, když květ urve naše ruka. Hlas z tmy se ozval: všichni trpíme tu, by mukami jsme svými vykoupili ty, kteří po nás přijdou, na tom světu! 17
Básně v knize Fialové ocúny:
  1. I. Já životem jsem kráčela jak snem
  2. II. Je víc než láska, víc než přátelství,
  3. III. Když, příteli, mi podáš ruku svou,
  4. IV. Je krásná, čistá, snivá duše Tvá,
  5. V. Já nechci lásku pozemskou – tu nech
  6. VI. Jak neslyšnými křídly přicházíš
  7. VII. Dnes na nádvoří na Tě čekala jsem,
  8. VIII. Stál přede mnou Jsi jak můj vlastní stín,
  9. IX. Té noci usnout nemohla jsem dlouho,
  10. X. Čím vzdálenější, více Jsi mi bližší,
  11. XI. A zdá se mi, že svatokrádež je to,
  12. XII. Co je to – jaké kouzlo vábí jen
  13. XIII. Je démon to a jeho zlobu cítím,
  14. XIV. Víc nechci trpět, doufat nechci více,
  15. XV. Šest odbíjejí staré hodiny –
  16. XVI. Je zítřejší den velkým pro mne svátkem,
  17. XVII. Já chystám dům svůj, abys vešel ke mně,
  18. XVIII. „Jste krásná,“ řekl Jsi mi dnes. Jsem krásná?
  19. XIX. Jsou jiskry v popeli, a na dně dřímá
  20. XX. Miluj mne láskou nebeskou, jak chceš,
  21. XXI. Kdybych císařovnou byla Mesalinou,
  22. XXII. Já myslela, že mohu přijít k Tobě,
  23. XXIII. Když jsme si dnes s Bohem dali
  24. XXIV. Vím, že Jsi dobrý, teď Tě dobře znám
  25. XXV. V tvém okně světlo jako maják hoří,
  26. XXVI. Jsem jako poutník, před Tvým prahem stojím,
  27. XXVII. Já domova jsem nikdy neměla,
  28. XXVIII. Jsi jako studna, čerpám síly z ní,
  29. XXIX. Nic neříkej mi, neodhaluj víc
  30. XXX. Když ke mně prvně přišel Jsi, má duše
  31. XXXI. Vždy zamčena v mé budeš klenotnici,
  32. XXXII. Svou sestrou Jsi mne nazval, sestrou bolu –
  33. XXXIII. „Můj bratře,“ dím Ti, „dej mi ruku svou,
  34. XXXIV. Mně často zdává se, že nežiji,
  35. XXXV. Když kolem sebe hledím, vždy se ptám,