XXXIII. „Můj bratře,“ dím Ti, „dej mi ruku svou,

Tereza Dubrovská

XXXIII.
„Můj bratře,“ dím Ti, „dej mi ruku svou, „Můj bratře,“ dím Ti, „dej mi ruku svou,
 mně lehčeji se půjde na té zemi, mne podepři, veď hustou dále tmou, tím sadem tichým, jeho alejemi. Krok nejistý je, zrak můj zkalen mhou, že na slunce se díval – mstilo se mi, a oslepla jsem – a můj ret je němý, že láskou zpíval, ztrestán němotou. Jsem silnější teď, vím, že také jdeš tou cestou muky, stálých klamů k cíli, a brány věčna se mnou otevřeš. Hlas Boží, dál nás zvoucí, uslyšíš – mne vědomí, že nejsem sama, sílí, že se mnou vejdeš v tajemnou tu tiš.“ 41
Básně v knize Fialové ocúny:
  1. I. Já životem jsem kráčela jak snem
  2. II. Je víc než láska, víc než přátelství,
  3. III. Když, příteli, mi podáš ruku svou,
  4. IV. Je krásná, čistá, snivá duše Tvá,
  5. V. Já nechci lásku pozemskou – tu nech
  6. VI. Jak neslyšnými křídly přicházíš
  7. VII. Dnes na nádvoří na Tě čekala jsem,
  8. VIII. Stál přede mnou Jsi jak můj vlastní stín,
  9. IX. Té noci usnout nemohla jsem dlouho,
  10. X. Čím vzdálenější, více Jsi mi bližší,
  11. XI. A zdá se mi, že svatokrádež je to,
  12. XII. Co je to – jaké kouzlo vábí jen
  13. XIII. Je démon to a jeho zlobu cítím,
  14. XIV. Víc nechci trpět, doufat nechci více,
  15. XV. Šest odbíjejí staré hodiny –
  16. XVI. Je zítřejší den velkým pro mne svátkem,
  17. XVII. Já chystám dům svůj, abys vešel ke mně,
  18. XVIII. „Jste krásná,“ řekl Jsi mi dnes. Jsem krásná?
  19. XIX. Jsou jiskry v popeli, a na dně dřímá
  20. XX. Miluj mne láskou nebeskou, jak chceš,
  21. XXI. Kdybych císařovnou byla Mesalinou,
  22. XXII. Já myslela, že mohu přijít k Tobě,
  23. XXIII. Když jsme si dnes s Bohem dali
  24. XXIV. Vím, že Jsi dobrý, teď Tě dobře znám
  25. XXV. V tvém okně světlo jako maják hoří,
  26. XXVI. Jsem jako poutník, před Tvým prahem stojím,
  27. XXVII. Já domova jsem nikdy neměla,
  28. XXVIII. Jsi jako studna, čerpám síly z ní,
  29. XXIX. Nic neříkej mi, neodhaluj víc
  30. XXX. Když ke mně prvně přišel Jsi, má duše
  31. XXXI. Vždy zamčena v mé budeš klenotnici,
  32. XXXII. Svou sestrou Jsi mne nazval, sestrou bolu –
  33. XXXIII. „Můj bratře,“ dím Ti, „dej mi ruku svou,
  34. XXXIV. Mně často zdává se, že nežiji,
  35. XXXV. Když kolem sebe hledím, vždy se ptám,