XXXV. Když kolem sebe hledím, vždy se ptám,

Tereza Dubrovská

XXXV.
Když kolem sebe hledím, vždy se ptám, Když kolem sebe hledím, vždy se ptám,
 co tady chci? To místo jiného je. Čas, abych šla. To mluvil osud sám, je slabé tělo moje, konec boje. Jsem dávno mrtva. V očích zhasl plam, a srdce ztichlo, plné nepokoje. Že dýchám ještě? To je pouhý klam, jen plápol svíce, zhasíná již moje. A Ty, má snivá duše, doufáš stále? Když nemohl mi život nic již dát, a každá radost vyzněla tu v žale. Vše zradilo mne, víra oklamala, a každý květ jsem zřela umíratumírat, když lásku svou jsem v hrobě pochovala. 43 Tereza Dubrovská FIALOVÉ OCÚNY
Úvodní sonet napsal Jiří Karásek ze Lvovic. Leptem a dřevorytem v titulu vyzdobil František Kobliha. Vytiskla Dyrynkovou latinkou Státní tiskárna v Praze 120 výtisků, z nichž 1.–25. na pravém japanu, 26.–120. na italském ručním papíru. Expeduje „Aventinum“, nakladatelství Dr. Ot. Štorcha-Mariena v Praze II., Purkyňova 6.
Výtisk číslo 10
E: lp; 2006 [45]
Básně v knize Fialové ocúny:
  1. I. Já životem jsem kráčela jak snem
  2. II. Je víc než láska, víc než přátelství,
  3. III. Když, příteli, mi podáš ruku svou,
  4. IV. Je krásná, čistá, snivá duše Tvá,
  5. V. Já nechci lásku pozemskou – tu nech
  6. VI. Jak neslyšnými křídly přicházíš
  7. VII. Dnes na nádvoří na Tě čekala jsem,
  8. VIII. Stál přede mnou Jsi jak můj vlastní stín,
  9. IX. Té noci usnout nemohla jsem dlouho,
  10. X. Čím vzdálenější, více Jsi mi bližší,
  11. XI. A zdá se mi, že svatokrádež je to,
  12. XII. Co je to – jaké kouzlo vábí jen
  13. XIII. Je démon to a jeho zlobu cítím,
  14. XIV. Víc nechci trpět, doufat nechci více,
  15. XV. Šest odbíjejí staré hodiny –
  16. XVI. Je zítřejší den velkým pro mne svátkem,
  17. XVII. Já chystám dům svůj, abys vešel ke mně,
  18. XVIII. „Jste krásná,“ řekl Jsi mi dnes. Jsem krásná?
  19. XIX. Jsou jiskry v popeli, a na dně dřímá
  20. XX. Miluj mne láskou nebeskou, jak chceš,
  21. XXI. Kdybych císařovnou byla Mesalinou,
  22. XXII. Já myslela, že mohu přijít k Tobě,
  23. XXIII. Když jsme si dnes s Bohem dali
  24. XXIV. Vím, že Jsi dobrý, teď Tě dobře znám
  25. XXV. V tvém okně světlo jako maják hoří,
  26. XXVI. Jsem jako poutník, před Tvým prahem stojím,
  27. XXVII. Já domova jsem nikdy neměla,
  28. XXVIII. Jsi jako studna, čerpám síly z ní,
  29. XXIX. Nic neříkej mi, neodhaluj víc
  30. XXX. Když ke mně prvně přišel Jsi, má duše
  31. XXXI. Vždy zamčena v mé budeš klenotnici,
  32. XXXII. Svou sestrou Jsi mne nazval, sestrou bolu –
  33. XXXIII. „Můj bratře,“ dím Ti, „dej mi ruku svou,
  34. XXXIV. Mně často zdává se, že nežiji,
  35. XXXV. Když kolem sebe hledím, vždy se ptám,