XV. Šest odbíjejí staré hodiny –

Tereza Dubrovská

XV.
Šest odbíjejí staré hodiny – Šest odbíjejí staré hodiny –
 za chvíli přijdeš, staneš před mým zrakem, jak přelud z nadpozemské končiny, jak žhavý blesk, jenž náhle sjíždí mrakem. Hlas hodin zvučí. Vypráví mi cos o zvadlé touze, dávno zašlém čase – kol něco šustí, jakby přešel kdos, a povzdech táhne, slza chví se v hlase. To minulost Tvá navrací se zpět, a hledí na mne zpytavě a dlouze – kol vyvstávají stíny zašlých let. Tvá mladost slibem se mi zaříká, a Láska ve své ochuzené touze v tom přítmí, jež se svívá, naříká. 23
Básně v knize Fialové ocúny:
  1. I. Já životem jsem kráčela jak snem
  2. II. Je víc než láska, víc než přátelství,
  3. III. Když, příteli, mi podáš ruku svou,
  4. IV. Je krásná, čistá, snivá duše Tvá,
  5. V. Já nechci lásku pozemskou – tu nech
  6. VI. Jak neslyšnými křídly přicházíš
  7. VII. Dnes na nádvoří na Tě čekala jsem,
  8. VIII. Stál přede mnou Jsi jak můj vlastní stín,
  9. IX. Té noci usnout nemohla jsem dlouho,
  10. X. Čím vzdálenější, více Jsi mi bližší,
  11. XI. A zdá se mi, že svatokrádež je to,
  12. XII. Co je to – jaké kouzlo vábí jen
  13. XIII. Je démon to a jeho zlobu cítím,
  14. XIV. Víc nechci trpět, doufat nechci více,
  15. XV. Šest odbíjejí staré hodiny –
  16. XVI. Je zítřejší den velkým pro mne svátkem,
  17. XVII. Já chystám dům svůj, abys vešel ke mně,
  18. XVIII. „Jste krásná,“ řekl Jsi mi dnes. Jsem krásná?
  19. XIX. Jsou jiskry v popeli, a na dně dřímá
  20. XX. Miluj mne láskou nebeskou, jak chceš,
  21. XXI. Kdybych císařovnou byla Mesalinou,
  22. XXII. Já myslela, že mohu přijít k Tobě,
  23. XXIII. Když jsme si dnes s Bohem dali
  24. XXIV. Vím, že Jsi dobrý, teď Tě dobře znám
  25. XXV. V tvém okně světlo jako maják hoří,
  26. XXVI. Jsem jako poutník, před Tvým prahem stojím,
  27. XXVII. Já domova jsem nikdy neměla,
  28. XXVIII. Jsi jako studna, čerpám síly z ní,
  29. XXIX. Nic neříkej mi, neodhaluj víc
  30. XXX. Když ke mně prvně přišel Jsi, má duše
  31. XXXI. Vždy zamčena v mé budeš klenotnici,
  32. XXXII. Svou sestrou Jsi mne nazval, sestrou bolu –
  33. XXXIII. „Můj bratře,“ dím Ti, „dej mi ruku svou,
  34. XXXIV. Mně často zdává se, že nežiji,
  35. XXXV. Když kolem sebe hledím, vždy se ptám,