ROZZVUČELO.

Rudolf Illový

ROZZVUČELO, rozzvučelo, rozeznělo tišinou, v tisícerých zvucích znělo, vznášelo se výšinou, zpívat chtělo tenkrát tělo. Zapěla však pozdní vesna, dávné touhy ožil svit, těžkého jak vzbuzen ze sna procit náhle eremit, poustevna mu byla těsna. Na vysokou stoupal horu, dálkám vzepjal paže vstříc, fantom uzřel na obzoru, fantom – ničeho však víc – a šel do ticha zas borů. Avšak v duši jeho znělo, nezhynul již touhy jas, rozzvučelo, rozzvučelo, pozdní vesny byl to čas, zpívat chtělo tenkrát tělo.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

204. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLEPÝ (Viktor Dyk)
  2. Ve vlašské kapli. (Xaver Dvořák)
  3. BALLADA O ZVONU. (Bohdan Kaminský)
  4. KACHNA DIVOKÁ (Jan Opolský)
  5. SPLEEN. (Zikmund Winter)
  6. DEŠŤ A PÍSEŇ (Hermor Lilia)
  7. XVIII. V hospodě kdes poutník unavený (Jaroslav Vrchlický)
  8. SETKÁNÍ. (Alfons Breska)
  9. KATASTROFA. (Karel Hugo Hilar)
  10. JEŠTĚ VÁS SLYŠÍM... (František Eisler)