VRBA.

Arnošt Czechenherzu

VRBA.
V šeru lesa černá tůně, vrba nad ní v lkání starou hlavu sklání, živíc sytým dechem vůně svoje listí, které stůně. Vrba zmírá v ptačím zpěvu, nezná květy jara, nezná úsměv blaha, jen ten odlesk svého zjevu v černé vody matném chvěvu. 15