LABUTĚ.

Arnošt Czechenherzu

LABUTĚ.
Labutě procitly z tichého snění, z rákosí doléhá perutí chvění, bílý den mlhami svítá, větérek hladinou zmítá. Labutě pomalu s obzoru mizí, vypluly jezerem v krajiny cizí, v krajiny neznámé lidem, duše kde snoubí se s klidem. Labutě odpluly, vody se kalí, bez nich se hladina v zármutek halí, tiše se jezero vlní, duše se lítostí plní. 21