PRINCEZNA.

PRINCEZNA.
Pohřbili knížete v šerou kamennou hrobku, zavřeli princeznu v temnou žalářní kobku. V ponurém sklepení bledá princezna snila o zlatém paprsku, který věčná noc skryla. Nadarmo čekala v slzách tichého stesku, kdy zlatý paprsek vzplane v čarovném lesku. Toužila po záři, jež si s perlami hrála a v krvi rubínu ohněm červánků plála. Tesknila po jase, který v démantech svítil, jak první pozdrav dne bílou jitřenku vznítil. 36 Myslila na slávu, v jaké v zašlých dnech žila, když na skráň knížete věnce zelené vila. Mezitím pavouk si sítě stříbrné předl a s bledou princeznou divnou besedu vedl. Hovořil o mušce, která v předivo padla, když se ke skulině světla denního kradla. S úsměvem vykládal, že si z jejího křídla zhotovil okénka v stěnách vzdušného sídla. Když bledou princeznu takto rozpravou bavil, do okna v žalář ji sličný bohatýr zdravil. Na rychlém vraníku klusem přijížděl k věži, princezna jeho zjev z dálky viděla svěží. Doufala princezna, že sem přijíždí pro ni, podkovy z dálky však stále slaběji zvoní. 37 Vysněný bohatýr zmizel mžikem jí s očí, bělounkým šátečkem za ním marně už točí. Princezna umřela steskem za krátkou dobu, pavouk jijí upředl hebkou smuteční robu. 38