Ta noc je dlouhá, skoro nekonečná...
Století konec – noc tak smutně dlouhá,
kdy není tmy a nikde není světla.
Zřím kolem tisíce, již zmdleni klesli;
teď tiše šeptají zlou se rtů kletbu:
„Toť nejbídnější noc, jež koncem Věku!
Chuť ztratili jsme k životu a mřeme
a nenajdeme síly již v tom temnu,
a nevěříme již, že přijde jitro...
Víc bídy zde, než může snésti člověk,
Již padlo vše; i Bůh, jenž vlád’ tak dlouho...
Již slyšet z dáli věků Filosofa,
jenž volá k nám: Exitus patet...“
Ten hlas tak vábně volá – Bože, slábnu?
Zda slábnu také já, jenž vzdoroval jsem?
Mám zemřít již? – já chtěl přec žít tak dlouho!
Kam skryly se ty lesy naše, Sestro,
v nichž žít jsme chtěli... žít jsme chtěli – žíti...?
Oh, sladká rozkoši, zas cítím zdraví!
Sen prchl příšerný a kol je světlo.
Mé Slunce –! Nad obzorem slavné vzcházíš!
Již klekám k modlitbě a dík ti vzdávám.
Již vím. Já usnul na snů Hoře znaven
a spánek chorobnými sny mě spoutal –
ta bolest však v mém nitru ještě hlodá,
tu bolest však jsem od tisíců slyšel –
kde jsou? Hle, kolem nemocných je tábor
a všichni úpí pod tím smrtným spánkem.
Nuž zdvihám hlas svůj, volám v svaté vášni:
Již vstaňte, slabí, nežli podlehnete,
kdož v západu jste neprosili Slunce,
by vzešlo zítra v nejkrásnějším ohni,
a v noci, která přišla, dusná, těžká,
jste nepozdvihli rukou ku Východu!
Již vstaňte, slabí, blízek konce konec
a vizte, kterak vzchází tamo v dáli,
tak mocné, slavné, planoucí a zlaté.
Ó pijte z toho nejhlubšího zdroje
a opíjejte paprsků se ohněm
a ssajte sílu ze chladného vzduchu
a probuďte se svěžím, živným jitrem...!
To byl jen konec, chvíle Proměnění,
a jitro přišlo, čekané tak dlouho.
Mě slyšte, bratři, buďte silni znovu.
Již sňata kletba odevěká, těžká
a tresty jste již vytrpěli všecky,
za staré hříchy praotců a matek –
jste vykoupeni dlouhým utrpením!
Sem pojďte všichni na vrcholek Hory
a ze paprsků božského si Ohně
své posvěcení vezměte a sílu –
a jděte potom vesele a směle
v boj se životem. Na tom žírném poli,
jež zúrodněno krví utrpení
a krví hanby nad úpadkem vlastním,
jež kvete znovu v jasu nových časů –
s nadšení písní na rtech vybudujte
svět nový, krasší, v dědictví svým dětem,
jenž bude zase o kus ráji blíže,
o němž jste snili v lepších hnutích srdce,
sen o tajemství mezi tajemstvími,
Ráj, který jednou na zemi přec zkvete...!