Mohútný proud u divém rozvlnění,

Jaroslav Martinec

Mohútný proud u divém rozvlnění(J5f) kdy vlna stíhá vlnu v závodu(J5m) hle to jsou děje všeho člověčenstva(J5f) jsou děje světa děje národů(J5m) Jen málo kdy nám blaho pozasvitne(J5f) jen skoupě kyne míru objetí(J5m) a sotva blesk se temnou nocí kmitne(J5f) již bouří bujné nové století(J5m) A nový děj jest nové utrpení(J5f) jenž drtí šmahem síly probuzené(J5f) Po staletích krev zbouřená se pění(J5f) a marně pak se duha smíru klene(J5f) Snad v čiré noci propasť se otvírá(J5f) než z tmava lůžka nové jitro vstane(J5f) Snad naposled již naše oko zírá(J5f) tu rudou zář co na východě plane(J5f) Ó tajemství jež nikdo neodhalí(J5f) ó budoucnost ty světa naděje(J5m) Tvůj božský dech jejž tvůrčí síla světí(J5f) nejhlubším nitrem světů zachvěje(J5m) Již opět věk nám nový počíná(J5m) Co dávno zašlo budiž pochováno(J5f) Hoj blahá naděj křídla rozpíná(J5m) a červánky nám první věští ráno(J5f) A jako jiskra z popele kdy zplane(J5f) tak i síla netušená vstane(T5f) aby světu bujné mládí dala(T5f) Aby smyla otců staré viny(T5f) aby lepší pozdravila syny(T5f) a je k činům velkým odchovala(T5f) Šťastný ten kdo v pravý den se zrodil(T5f) Třikrát šťastný kdo se silným cítí(T5f) aby žil když doba žíti velí(T5f) aby mřel když třeba bude mříti(T5f) Ten ovšem mužnou zjevil odvahu(J5m) kdo pevně stál když hromy burácely(J5f) však větší muž kdo v lepší časy doufá(J5f) když vlastní bratr na bojišti zoufá(J5f) kde tisícové před ním krváceli(J5f) A větší muž kdo v práci neochabne(J5f) a dotrvá až bude dokonáno(J5f) Až slavným chórem zvony zahlaholí(J5f) a naší vlasti druhé vzejde ráno(J5f) Však lepší doba krásnější nám vstane(J5f) kdy míru dech i zhoubné žáry shasí(J5f) pak radostnější oběť lásky zplane(J5f) a ta i nás i příští lidstvo spasí(J5f)

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

64. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. X. Příšerná noc – jen blesku zásvit sinný (Jaroslav Martinec)
  2. ROZSÉVAČŮV ZPĚV (Antonín Sova)
  3. NOKTURNO (Růžena Jesenská)
  4. None (Rudolf Medek)
  5. Z NAŠÍ DOBY. (Antonín Klášterský)
  6. TATÍKU ŽIŽKOVI. (Eliška Krásnohorská)
  7. None (Rudolf Medek)
  8. Hoj, slyšíte hromy bít? (Karel Leger)
  9. „In noctibus extollite manus vestras...“ (Milan Fučík)
  10. PROSLOV k divadelnímu představení v předvečer slavnosti Žižkovy, odbývané dne 25. a 26. srpna 1877 v Táboře. (Emanuel Miřiovský)