Mohútný proud u divém rozvlnění,

Jaroslav Martinec

Mohútný proud u divém rozvlnění, Mohútný proud u divém rozvlnění,
 kdy vlna stíhá vlnu v závodu, hle, to jsou děje všeho člověčenstva, jsou děje světa, děje národů! Jen málo kdy nám blaho pozasvitne, jen skoupě kyne míru objetí, a sotva blesk se temnou nocí kmitne, již bouří bujné, nové století. A nový děj jest nové utrpení, jenž drtí šmahem síly probuzené! Po staletích krev zbouřená se pění a marně pak se duha smíru klene! Snad v čiré noci propasť se otvírá, než z tmava lůžka nové jitro vstane? Snad naposled již naše oko zírá tu rudou zář, co na východě plane?! [3] Ó tajemství, jež nikdo neodhalí! ó budoucnost, ty světa naděje! Tvůj božský dech, jejž tvůrčí síla světí, nejhlubším nitrem světů zachvěje! – Již opět věk nám nový počíná. Co dávno zašlo budiž pochováno. Hoj, blahá naděj křídla rozpíná a červánky nám první věští ráno. A jako jiskra z popele kdy zplane, tak i síla netušená vstane, aby světu bujné mládí dala. Aby smyla otců staré viny, aby lepší pozdravila syny a je k činům velkým odchovala. Šťastný ten, kdo v pravý den se zrodil! Třikrát šťastný, kdo se silným cítí, aby žilžil, když doba žíti velí, aby mřelmřel, když třeba bude mříti! – *** Ten ovšem mužnou zjevil odvahu, kdo pevně stál, když hromy burácely, 4 však větší muž, kdo v lepší časy doufá, když vlastní bratr na bojišti zoufá, kde tisícové před ním krváceli! A větší muž, kdo v práci neochabne a dotrvádotrvá, až bude dokonáno. Až slavným chórem zvony zahlaholí, a naší vlasti druhé vzejde ráno! – Však lepší doba, krásnější nám vstane, kdy míru dech i zhoubné žáry shasí; pak radostnější oběť lásky zplane a ta i nás i příští lidstvo spasí! – 5
Básně v knize Mladému pokolení:
  1. Mohútný proud u divém rozvlnění,
  2. Ku předu!
  3. Jsme bojovníci boží.
  4. Pryč s otročením na věky!
  5. Jsme všickni rovni sobě!
  6. A ona předc se točí!
  7. Na Prahu.
  8. Bratrům v Polsce.
  9. Píseň volnosti.
  10. Před bojem.
  11. Vždyť ty víš!
  12. Kde bloudíš, dívko má?
  13. I. Mnil jsem se býti hrdinou,
  14. II. Dívko! Tvoje krásné oko
  15. III. Mně zdá se svět již malým být,
  16. IV. Marie má! Sem oko Boží vzhlíží,
  17. Májová noc.
  18. Pěvcův odkaz.
  19. Sen.
  20. První píseň.
  21. A moje lampa dohořívá.
  22. I. Na Sioně, dcero slávy,
  23. II. Myšlénka to věru příliš smělá:
  24. III. Nechť i čas myšlénku velkou zvrátí,
  25. IV. Vstalo jitro – den se blížil druhý,
  26. V. Zvěstuj dceři na Sioně,
  27. VI. Duch jen tvůrčí širým světem vládne,
  28. VII. Svoboda je zřídlo blaha,
  29. VIII. Sestup níže s trůnu svého,
  30. IX. Tak divě vášeň burácí,
  31. V pokušení.
  32. Nehoda.
  33. Poselství.
  34. Má touha k moři zalétá!
  35. Proč ty ne, Augustine?
  36. Náš lid.
  37. Cnost a láska.
  38. Škoda, ach škoda je!
  39. Z domova.
  40. Kredo.
  41. Básníkovi.
  42. Za horou.
  43. Pobožnůstkář.
  44. A jsou to také Češi!
  45. Do kola!
  46. Memento mori!
  47. Ochmelené vlastenectví.
  48. My všickni budem svati!
  49. Na Parnasu.
  50. Labutí zpěv vysloužilého literáta.
  51. Ona předc se točí!
  52. I. Moudrost, je to velké slovo,
  53. II. Mnohý, synu, moudrost slaví,
  54. III. Již dlouho lidstvo čekalo,
  55. IV. Kdy Perun ještě hromem vlád’,
  56. V. Ten duch, jímž slavný Kollár pěl,
  57. VI. Kde mnoho prachu, mnoho lží;
  58. VII. Je mnoho lidí ve světě
  59. VIII. Ó, což se lidstvo vychloubá,
  60. IX. Svět když Tebe nepovznese,
  61. X. Že člověk všecko nevidí,
  62. XI. Kdož praví, svět že veliký,
  63. XII. Steré hrozí nebezpečí,
  64. XIII. Co nám chybí? Rcete směle!
  65. XIV. Hořký pláč a trpké usmívání,
  66. XV. Valně jsi se od té doby změnil,
  67. XVI. Nám chybí pepř, nám chybí sůl,
  68. XVII. Nepřichází všechno dobré s hůry.
  69. XVIII. Těžko zabít rozum zdravý,
  70. XIX. Sedumkráte za den padne
  71. XX. Teď jistě svět se rozpůlí
  72. XXI. Zpívají i vrabci
  73. XXII. Nehoda, můj soused,
  74. XXIII. Tys druhdy vtip, ó Čechie,
  75. XXIV. Nevymřeli ještě klassikové,
  76. XXV. Kdybych hlásal dědů slavné činy,
  77. XXVI. Jen směle tlucte na dveře
  78. XXVII. Již neplač, synu kultury,
  79. XXVIII. Tož slyšet křiku ze všech stran
  80. XXIX. Již staré praví přísloví,
  81. XXX. Jedna, dvě, tři, čtyry
  82. Našim pseudovlastencům.
  83. I. Mnoho na mně, mnoho žádáš,
  84. II. Věř to, že se časy stále,
  85. (A. W.)
  86. (J. E. W.)
  87. (V. N.)
  88. Proč není duchy vidět?
  89. Naše kritika.
  90. Já a On.
  91. Vlastenec – mučedlník.
  92. Vlastenec.
  93. České honoráry.
  94. Rád bych věděl.
  95. Ty naše baby.
  96. Pro útěchu!
  97. Neuznanému geniu.
  98. Svatá hlouposť!
  99. Zbožný Jan.
  100. Verše do památníku.
  101. Vtip na vtip.
  102. Kandidátům velkých hodností.
  103. U nás.
  104. Naše divadlo.
  105. Resignace.
  106. Velký a malý.
  107. Trefil!
  108. Na rozcestí.
  109. Na „Politické zlomky“ z roku 1850.
  110. Na rozloučenou.