III. Mně zdá se svět již malým být,
Jaroslav Martinec
Mně zdá se svět již malým být,
Básně v knize Mladému pokolení:
- Mohútný proud u divém rozvlnění,
- Ku předu!
- Jsme bojovníci boží.
- Pryč s otročením na věky!
- Jsme všickni rovni sobě!
- A ona předc se točí!
- Na Prahu.
- Bratrům v Polsce.
- Píseň volnosti.
- Před bojem.
- Vždyť ty víš!
- Kde bloudíš, dívko má?
- I. Mnil jsem se býti hrdinou,
- II. Dívko! Tvoje krásné oko
- III. Mně zdá se svět již malým být,
- IV. Marie má! Sem oko Boží vzhlíží,
- Májová noc.
- Pěvcův odkaz.
- Sen.
- První píseň.
- A moje lampa dohořívá.
- I. Na Sioně, dcero slávy,
- II. Myšlénka to věru příliš smělá:
- III. Nechť i čas myšlénku velkou zvrátí,
- IV. Vstalo jitro – den se blížil druhý,
- V. Zvěstuj dceři na Sioně,
- VI. Duch jen tvůrčí širým světem vládne,
- VII. Svoboda je zřídlo blaha,
- VIII. Sestup níže s trůnu svého,
- IX. Tak divě vášeň burácí,
- V pokušení.
- Nehoda.
- Poselství.
- Má touha k moři zalétá!
- Proč ty ne, Augustine?
- Náš lid.
- Cnost a láska.
- Škoda, ach škoda je!
- Z domova.
- Kredo.
- Básníkovi.
- Za horou.
- Pobožnůstkář.
- A jsou to také Češi!
- Do kola!
- Memento mori!
- Ochmelené vlastenectví.
- My všickni budem svati!
- Na Parnasu.
- Labutí zpěv vysloužilého literáta.
- Ona předc se točí!
- I. Moudrost, je to velké slovo,
- II. Mnohý, synu, moudrost slaví,
- III. Již dlouho lidstvo čekalo,
- IV. Kdy Perun ještě hromem vlád’,
- V. Ten duch, jímž slavný Kollár pěl,
- VI. Kde mnoho prachu, mnoho lží;
- VII. Je mnoho lidí ve světě
- VIII. Ó, což se lidstvo vychloubá,
- IX. Svět když Tebe nepovznese,
- X. Že člověk všecko nevidí,
- XI. Kdož praví, svět že veliký,
- XII. Steré hrozí nebezpečí,
- XIII. Co nám chybí? Rcete směle!
- XIV. Hořký pláč a trpké usmívání,
- XV. Valně jsi se od té doby změnil,
- XVI. Nám chybí pepř, nám chybí sůl,
- XVII. Nepřichází všechno dobré s hůry.
- XVIII. Těžko zabít rozum zdravý,
- XIX. Sedumkráte za den padne
- XX. Teď jistě svět se rozpůlí
- XXI. Zpívají i vrabci
- XXII. Nehoda, můj soused,
- XXIII. Tys druhdy vtip, ó Čechie,
- XXIV. Nevymřeli ještě klassikové,
- XXV. Kdybych hlásal dědů slavné činy,
- XXVI. Jen směle tlucte na dveře
- XXVII. Již neplač, synu kultury,
- XXVIII. Tož slyšet křiku ze všech stran
- XXIX. Již staré praví přísloví,
- XXX. Jedna, dvě, tři, čtyry
- Našim pseudovlastencům.
- I. Mnoho na mně, mnoho žádáš,
- II. Věř to, že se časy stále,
- (A. W.)
- (J. E. W.)
- (V. N.)
- Proč není duchy vidět?
- Naše kritika.
- Já a On.
- Vlastenec – mučedlník.
- Vlastenec.
- České honoráry.
- Rád bych věděl.
- Ty naše baby.
- Pro útěchu!
- Neuznanému geniu.
- Svatá hlouposť!
- Zbožný Jan.
- Verše do památníku.
- Vtip na vtip.
- Kandidátům velkých hodností.
- U nás.
- Naše divadlo.
- Resignace.
- Velký a malý.
- Trefil!
- Na rozcestí.
- Na „Politické zlomky“ z roku 1850.
- Na rozloučenou.