RODNÁ ŘEČ.

Stanislav Popelka

Rodná řeč, rodné zvuky, ten jazyk roditelů mých, jimž vyjadřovat dětství muky, jsem uvyk' radosti a smích mne s prvým zdravil políbením, v něm počínal jsem blahobyt, v něm večer po úsvitu denním mně prvních zkazek prokmit' svit. Já povzdálen byl rodné země, já v cizím kraji dlouho žil, řeč cizá zalétala ke mně, zvuk jedinký mi nebyl mil. Jak netrpěliv, v nepokoji jsem toužil oněm krajům vstříc, kde uslyšel bych mluvu svoji a při těch zvucích zjasnil líc. Ó mluvo rodná, v duše hloubí, v mé duši bouřně zmítané, a s Tvým se zlatým zvukem snoubí Aj jak to tváře vítané!

Patří do shluku

maria, zdrávas, marie, ježíš, josef, nazaret, panna, nebeský, zbožný, matek

290. báseň z celkových 350

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kaple. (Vilém Ambrož)
  2. MÁM V DUŠI MÍR (Vladimír Frída)
  3. HAMLET PŘED KVĚTEM. (František Táborský)
  4. Klekání. (František Cajthaml-Liberté)
  5. Advent. (Václav Pok Poděbradský)
  6. KŘIŽÁK. (Petr Křička)
  7. ŠTĚDRÝ VEČER 1905 (Jiří Mahen)
  8. KOSTELÍK V CHUCHLI. (Josef Lukavský)
  9. PO PLESU (Alois Jirásek)
  10. V cizině. (Emanuel Miřiovský)