RODNÁ ŘEČ.

Stanislav Popelka

RODNÁ ŘEČ.
Rodná řeč, rodné zvukyzvuky, ten jazyk roditelů mých, jimž vyjadřovat dětství muky, jsem uvyk’ radosti a smích mne s prvým zdravil políbením, v něm počínal jsem blahobyt, v něm večer po úsvitu denním mně prvních zkazek prokmit’ svit. Já povzdálen byl rodné země, já v cizím kraji dlouho žil, řeč cizá zalétala ke mně, zvuk jedinký mi nebyl mil. Jak netrpěliv, v nepokoji jsem toužil oněm krajům vstříc, kde uslyšel bych mluvu svoji a při těch zvucích zjasnil líc. Ó mluvo rodná, v duše hloubí, v mé duši bouřně zmítané, a s Tvým se zlatým zvukem snoubí Aj jak to tváře vítané! 50