UČITELKA.

Stanislav Popelka

UČITELKA.
Tak denně zřím ji bledoubledou, velkou jak lilii na svém něžném stvolustvolu, jde volným krokem v blízkou školuškolu, je maličkých těch ona učitelkou. *
Byl mráz a vítr hvízdal venku jak rychlý honec za nezbednou fenou.fenou, ji tehdy našli zabalenou u dveří v chudou, bídnou plenkuplenku. Kdo nenakrmí hladné ptáče, když u okénka poprosí tě? Kdo nepozvédnenepozvedne malé dítědítě, když u nohou se rozpláče? I pozvedli ji, k ní se sklánisklání tak něžně lidé dobří, chudí; vždyť prý to boží obdiv budí a ten prý dá s dětmi požehnání. A plno je ho v každém koutku a jako růže jeho tváře, již chopilo se slabikáře a odhazuje drobnou loutku. *
5 Dnes? Často zřím ji bledou, velkou jak Iilii na svém něžném stvolu, jde krokem volným v blízkou školuškolu, je malých těch dětí učitelkou. Tak co jí siré dáno jednou, těm malým dětem péči platí, jim pohádkami život zlatí – – Proč? To ti malí neprohlédnou. Nechť jsou jen snové jich čistí, a květem postlány jich dráhy; proč na jich zlaté hlavy záhy,záhy by napadlo snů svadlé listí? 6