NECTAVSKÉ ÚDOLÍ.

Stanislav Popelka

NECTAVSKÉ ÚDOLÍ.
Je ráj to věru! Horské údolíčko milémilé, jímž podél běží potok čtveračivý zde onde houštím kryt, kde v roztoužilé se písně šerem hrouží slavík snivý a hlučném plesu ptactva motýl hravý o závod s včelkou oblétá květ smavý. Je ráj to věru! Nad kyprými břehy, v nich bujné trsy pomněnek se smějí a k nebi točí očka plná něhy, se topoly a snivé olši chvějí a v listu jejich tiché šelestění se mísí bzukot včelek a ptáků pění. Je ráj to věru! Sem i z boží říše byl jasnolící anděl seslán k zemi; kam dýchne ten, vše rajským blahem dýše, kam vkročí, zem se zaskví květy všemi; kam pohlédnepohlédne, vše zjasní v září skvělé, ba v očích těch je hvězdné nebe celé. Je ráj to věru! V prostřed údolíčka se říčka na mlýn žene jarým krokemkrokem, mlýn zvučně klape, kol pak vlaštovička si kořist lapá bystrým nad potokem a sem i tam se vznáší v chvatném spěchuspěchu, by nepřilétla prázdna pode střechu. 8 Vítej mimi, Ty milý, tichý kraji! Vítej mimi, Ty něžný anděle! Novým žitím zem jak kypí v máji pestrý květ, kdy luhy postele, teplým slunkem vše když okřívá i mé srdce vámi okřívá. Rád k vám zajdu. Zde jak zašeptají nad hlavou mi stromky omšelé, modré zvonky jak mne uvítají s libou vůní doušky zardělézardělé, zřím-li jak ta voda pěnivá šumíc kvapí tamtam, kde přebývá nevinný ten anděl sladkých bájíbájí, na sta hned mi srdce prochvívá a jak mušky světlo oblétají proud snů zlatých nitro oblévá. 9

Básně v knize Stíny a odlesky: