Příbram....

František Cajthaml-Liberté

Příbram....
Hle, od příbramských zaznívá těch stříbrodatných bání zoufalství hlas. – Toť sirotkův a vdov jest bědování... Pod zemí mrou jim otcové a synové a bratři – – strhaný zrak jejich sotva již slunko vzcházet spatří! Nahoře žal srdcervoucí, dole hrozné svízele – – mučedníkům práce všechno, všechno již jest zmizelé.... Za tu nejhorší mzdu v světě sta jich životy tratí.... Kdo sirotkům živitele starostlivé navrátí? – Proč ochranná opatření neopatří podniky, by jisti byli žitím ti, jimž mzdu platí trojníky? Což jim po nich! – Vždyť to jsou jen proletáři ubozí; jest dost jich, byť nakládali mrtvol z nich plné vozy.... Avšak nářek osiřelých dál jde než na nebesa! On budí lid, jenž neztiší kostí z „lásky“ – nóblessa. 9