MIXTURA

František Leubner

O dnové života, co jasu a vůně, co stínu a plísně v zahradách vašich, až jásá srdce i stůně! Ej, což nám tváře jasné blahý úsměv žehá, slz proudy po chvíli by zbledlou lící kanuly, což mělní srdce láskou toužných citů něha a mstivým hněvem tuhnou v kámen strnulý, což hlava odbojná si skalným vzdorem pýchá, by zase do prachu ji klála služná pokora, s rtů chvějných důvěřivě vroucná modlitbička dýchá a vany křídel andělských až k nebi spěší, týmž retem sveřepá hned kletba hřeší, až povoluje pevná pekel závora... Hned v oblak letíme, hned do propastných strží, hruď vlaží zdroj hned bolné lítosti, hned vášeň plamenná ji v jícen sopky trží, kde hrůzy mráz ji pálí do kostí, od ledů pÓlu letíme hned do Sahary, zpět ku Edenu branám zavřeným, a od Sinaie hřmící k roklím Josafatu, kde hrob jest mostem k vrátním Empyrea. Co změn tu vře a srdcem zmítá, mžik oka jak okamžik čítá, co člověk i jásá i pláče – žel Bohu, žeť nejináče.... Což různý dar si nesem žití od koledy! Ach, nelze jinak věru, dítě měnné vteřiny: rok z roku v hlubší vrásky stín prach popeleční středy nám křtěňátkům se sází za křest proviny... Ať různé dny jdou žití po zahradách, i po slavičích písních běsný vichrů třas, červ hnusivý ať tuční v růží vonných vnadách: nám dětem dchnutí božího a hroudám hlíny, dnův podmračných kéž aspoň lehčí byly stíny a slunnější dnů našich skrblý jas! Bůh zanítil nám sám v té duši lásky slunce; své slepoty je nekalíce poskvrnou, my choďme světlem jeho s lásky Zahradníkem, než růže zahrad věčných za hroby se rozhrnou. Mé květy, pláte v půdě, slzou ovlažené! Ó mějte v oku rosu soucitu, svá čistá čela vznášejíce k světlu, kdy zralý klas žnec kosí spravedlivý. Vše změnou dnů k žni smrti zkvítá, mžik oka jak okamžik čítá, co člověk i jásá i pláče, dík Bohu, žeť nejináče!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 3 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

53. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OČI. (Karel Mašek)
  2. REQUIEM. (František Leubner)
  3. II. Luh života stále neděste (František Leubner)
  4. RECITANDO. (František Leubner)
  5. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  6. OTEVŘENÍ HROBU SVATÉ CECILIE. (František Leubner)
  7. Sny. (Ervín Špindler)
  8. JIŘÍMU KARÁSKOVI. (Jaroslav Vrchlický)
  9. ŠÍLÍCÍ MALÍŘ. (Otokar Fischer)
  10. Vše zaměňuješ při svém věčném kvasu, (Adolf Heyduk)