Svist dravé vichřice zalehnul do třtiny chvějné(Na)
až kořeny trhá praskající z hlubiny bahen(Na)
těch prohnilých bahen úbolné zděděné viny(Na)
jíž ze semene vášně těhotní mateřské lůno(Na)
co s mlékem živných prsů ji ssaje nevinné hříchu dítě(Na)
by z paprsků dne brzy zraky hnisem zanítila(Na)
a žíznivou chřípí otravou mu do útrob se vpila(Na)
táž vina dědictví rostoucích vlastní lichvou s Bohem(Na)
Jak zmítá se třtina jak láme se křehce(Na)
i stvol i klas brotí se kalem ze hlubin spodních(Na)
Jak vichřice ze dna až bouří co skrývala hladina věky(Na)
a na břehy vyštvanou vlnou ven hází přístrachy rozpadlých koster(Na)
jež nánosem dnů k bezvědomí zavalily vlny věkův(Na)
Ó Pane bezhříšný Adame potomstva hříchů(Na)
jenž ze ženy jsi vyšel bez poskvrny lůna(Na)
Tys třtiny nalomené nedolomil v hněvu(Na)
Tys louče smoudícího neuhasil přívaly potopy trestné(Na)
k Tvým nohám se sklání pokorná třtina(Na)
Ó vztáhni ruku požehnej rozevlané tůně(Na)
ať malověrný nezahyne v bouři(Na)
a třtina k pádu nachýlená ať se vztýčí zase(Na)
by milostí Tvé slunce oblilo ji jasem(Na)
a uschlý kal by obmyla jí rosa(Na)
Třtí koruny trnové bodavé hroty(Na)
Ti hloubilo v běsu do čisté skráně(Na)
však houba na třtí vlažila Tvé rety(Na)
kdy na kříži jsi žízní volal k nebi(Na)
Ó neodsuzuj k věčným žárům nalomené třtiny(Na)
co kořeny tkví v nánosech bahna tajemné viny(Na)
A je li v Tvém raněném srdci má třtina kalené kopí(Na)
Tvá krev je přec na smír bohatou krůpějí skropí(Na)
jím srdce moje potom prudce raň(Na)
by očistnou lítostí v hrudi mně jízva ta plála(Na)