báseň bez názvu

František Leubner

Svůj vetchý kancionál život denně mně otevírá těžkou rukou přísně, – v něm listy ztýřelé vlhkem páchnou plísně, slz tuším stopy snad každé na písmeně. Tak koleno jej dědí po koleně: týž hlasný povzdech polohlasné písně, táž radost zaleklá, doráživé tísně, vždy po červeném písmu křížek černý k změně... Již za pradědka život notoval tu knihu, děd vraním brkem po straně psal stesky, rod celý po něm v sdílném okamihu. Sám čtu a píšu při louči... Ruka má se chvěje, – a proto mnohá stránka prázdna zbyla, a mnoho škrtů v tom, co žití kancionál pěje.

Patří do shluku

husa, slípka, husička, slepice, kuře, kohout, kurník, housátko, kachna, kuřátko

62. báseň z celkových 425

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NOVÝ SAD. (Josef Jakubec)
  2. „– – – a nejen člověk, i velké moře (Josef Holý)
  3. None (Antal Stašek)
  4. Krokodil a člověk. (Josef Jaroslav Langer)
  5. XI. Kohout. (Jaroslav Vrchlický)
  6. 4.   Chtěl bych vám píseň zazpívat (Stanislav Kostka Neumann)
  7. HLEMÝŽDI (Stanislav Kostka Neumann)
  8. ŠKÁDLENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Pohřební řeč nad upečenou husou. (Jan Evangelista Nečas)
  10. Nad mrtvolou. (Hynek Grunert)