Ku přírodě.

Irma Geisslová

Ku přírodě.
Ty božská přírodo, nám žehnáš rukou zdaru a skrýváš úsměvy zde v nejrůznějším tvaru; a šťasten každý člověk, jenž tobě rozumí, kdy zaštěbetá ptáče i větřík zašumí! Tvá krása, dobrota se jeví ve fialce, když vůně vane kol až k zamodralé dálce, kdy kyprém u záhonu keř růží vzplápolá a celý kraj ten jarní je rájem do pola. 10 I když se na poli les kývá zlatých klasů a teplá vonná noc se leskne v hvězdném jasu, i závoj nechať chladný tká mlha jesenní, kdy jeřabiny rdí se a žloutne lupení. A když pak krutý mráz už kreslí v oknech květy, tu les nám k zahřání svůj strom dá mnoholetý; spí země, strom tu dříme a sílí na obra – – ó, přírodo, tys máti krásná a předobrá!
Básně v knize Luční kvítí:
  1. Zpěv a slza.
  2. Touha po zpěvu.
  3. Smíšek.
  4. Růže na samotě.
  5. Do přírody!
  6. Ku přírodě.
  7. Písně letní.
  8. Dobré jitro!
  9. Před spánkem.
  10. Děvčátku.
  11. Sestřina prosba.
  12. Družičky.
  13. Babička stůně!
  14. Říjnové jitro.
  15. Sny.
  16. Bouřka.
  17. Jarní radosť.
  18. Smavé žití.
  19. Ve vůni šeříka.
  20. Červnový večer.
  21. Ptáče na odletu.
  22. Na hrobě bratříčka.
  23. Útěcha na hrobě.
  24. Na hrobě matčině.
  25. Na Dunaji.
  26. Z violek.
  27. Kvítí.
  28. Dojmy letní.