NA TUBĚ VICHRU

Hermor Lilia

Věž je hlásnou tubou vichru, jenž po točitých schodech uhání na plošinu; celá halasí prázdným hukem. Klobouk držený vzdoruje útočení bezmezného obzoru, po němž bloudí jas a pět dešťů. Roviny v stříbru, na prahorách mlžno. Blízko jsou divé vlny země, smolně hvozdem naježené. Pod mou rukou třepe se zimomřivě chochol sosen. Bílá hračka městyse opět zjevila se v dohledu jako před tolika léty. – Omítka cimbuří je klidná v dutí, bíle mrtvá jako divný život. Vpíjím šíro; povždy ve mně buď jeho osamělý, slunnodeštný den. Půjdu vrátit klíč malé dívce v poustce na hřbetech.

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

366. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČER HISTORICKÉHO DNE. (Jan Opolský)
  2. XXIX. Celý kraj byl sluncem zalit, (Jaroslav Vrchlický)
  3. VÁLKA. (Alfons Breska)
  4. V ROZVALINÁCH (Alois Jirásek)
  5. KAPLE (Hermor Lilia)
  6. ČESKÁ KRAJINA. (Emanuel Čenkov)
  7. VINETA (Božena Benešová)
  8. BLUDNÝ STÍN. (Irma Geisslová)
  9. 95. (Jaroslav Vrchlický)
  10. RORATE. (Otakar Mokrý)