Diváky
(24. II. 1925 večer)
Na modrém nebi slunce parné,
moravská ves v kotlině žárné.
Pět mužů bylo. Vilém jarý,
Frank, Norbert, Aleš, otec starý.
Tři zmizeli a sami po den celý
se otec s Alšem sadem procházeli.
Nad nimi včel družina šumná, zvučná,
a milenkou jim dýmka nerozlučná.
Sto úlů stojí řadou vlastním v sadu
a zraje víno vlastních vinohradů.
[39]
Zem miluj, kus hleď koupit ku posledu,
drž do hrobu, je dědictvím tvých dědů.
Svět lichý poznáš: když se život zkrátí,
psy, koně, včely budeš milovati.
Šel tvůrce Habrůvky. Sad v jarní páře.
Povězte včelám: není hospodáře.
[40]