Dva pohledy

Dva pohledy
Jan Herben: „Kraj bez stínu“ vzdychl maně – slunko pere do hlavy! P. B.: Miluji tvé žárné pláně, sličný jihu Moravy! [54] Petr Bezruč a jeho poměr k jižní Moravě
Bezručovým písním zůstal již název „Slezské písně“, ačkoli hojná jich část patří oblasti mimoslezské. A je zajímavé, že této oblasti mimoslezské patří skoro vesměs jeho básně intimní, osobní a vzpomínkové, kdežto oblasti slezské, jeho básně národně sociální a sociálně národní. Vezmeme-li dělítko vývojové, slezská skupina sdružuje básně z ranné tvorby básníkovy, skupina mimoslezská z éry pozdější, ba dokonce poslední. Tyto dvě skupiny navzájem se doplňují, jedna druhou vyvažují. Tvoří celek. Jako den s nocí, světlo se stínem, bolest s radostí, život se smrtí. Těkal-li Bezruč slezskou výspou, jako škaredý fantóm, jak bludný Ahasver, kvílil-li zlověstným sýčkem na těšínské věži a po hřbitovech počítal kříže, viděl-li naše ohně hasnout a voje ustupovat, přibili-li mu ruku v Ostravě, v Těšíně v srdce bodli, z Lipiny octu mu podali píti a při Lysé nohy mu probili hřebem – na Moravu jak by se uchyloval do závětří, hledaje oddych, úsměv a osvěžení. Tam je žírná Haná, nádherná Pálava, pulgarská réva, tam sivá hlavička „na těžké hoře zašlé zapomíná“, tam je nejhezčí městečko Veverská Bitýška a ztepilí šuhaji v čižmách a děvčata v suknici rudé. Tam se vesele žije a pije i na poli padá. Ale zvláštní lásce básníkově se těší jižní Morava. Tam na zákrutech Dyje leží lehký modravý nádech, vůz boha Helia je celý den na obloze a v žárném slunci dozrává sladká réva. Ještě ve „Stužkonosce modré“ básník vzpomíná: života hoře zalil jsem nádhernou révou nade Dyjí a v básni „Divizna“ apostrofuje jižní Moravu přímo emfaticky: ó jižní Moravo, zem žárná, Ty má lásko! Roku 1910 napsal básník jednomu ze svých přátel o „Slezských písních“: „Tak vypadala tvář mé země před dvaceti lety, kdy jsem tam žil – od té doby se velmi změnila. [55] Písně jsou již anachronismem; když jsem letos (t. j. 1910) chodil Těšínskem, bylo vše již jiné.“ Dnes tím bezpečněji víme s básníkem, že tvář jeho země se změnila, ale nemůžeme s ním souhlasiti v tom, že by proto jeho písně byli již anachronismem. Připustíme nejvýše, že ztratily něco ze své vášnivé naléhavosti, ze svého burcovného elánu, ale uměleckou hodnotou žijí dál. My se k nim budeme vracet znovu a znovu, poněvadž je to ovoce z našeho stromu, jež poznáme mezi ovocem celého světa: po jeho vůni, po jeho chuti, po jeho zatrpklosti. A i kdyby vyprchalo kouzlo jeho básní nacionálních a sociálních, nezestrárnounezestárnou nikdy jeho básně intimní a vzpomínkové. Jsem přesvědčen a neváhám to zdůrazňovati opět a opět, že čím dál, tím více bude Bezruč objevován a uctíván tímto směrem. Neboť v jeho písních intimních cuká srdce, nahé lidské srdce, zahřívající se pokorně v babím létě lidského podzimu. Medem v nich sládne bolestí vykoupené lidské poznání. Svítí rosné úsměvy vděčnosti. Takový „Starček“, „Motýl“ anebo „Kalina“ upili si z nesmrtelnosti. Tento výběr nechce býti žádným okleštěním Petra Bezruče. Chce jen zachytiti několik z těch rosných úsměvů, něco z toho bolestí vykoupeného poznání. A být tak klíčem k pochopení díla celého.
L. N. Zvěřina.
[56] Poznámky
Báseň „Židlochovský park“ napsána za návštěvy presidentovy v Židlochovicích v červnu 1928.
Slovo loza v básni „Divizna“ znamená révu.
Báseň „Třemdava bílá nad Pulgary“ nevyšla dosud nikde v tisku. Slovo teraz v této básni je krásné hudebné slovo Slezanů, Slováků a Poláků proti bezbarvému českému teď či nyní.
Báseň „Diváky“ psána v den shasnutí Alše Mrštíka.
„Kraj bez stínů“ je citát z „Moravských obrázků“ Herbenových.
Báseň „Dyje a Dunaj“ napsal básník 27. října 1933 pro tuto sbírku. – Slovo lutý znamená litý. – Rčení: jenž jak děcko kruté jest podle slezského přísloví „Von Preussen kommt kein guter Wind, viel weniger ein gutes Kind“. – Turkyně – kukuřice. – Cerambyx Kaehleri jest tesařík rumělkové barvy s černou skvrnou, žijící ve vinohradech.
[57] Jižní Morava v písních Petra Bezruče Tuto sbírku veršů vydal se svolením básníkovým Alois Kučík v Břeclavi v patnáctém roce trvání republiky československé. Doslov spisovatele L. N. Zvěřiny. Linoryty a grafická úprava Jar. Dobrovolského. Vytiskla knihtiskárna Vlad. Chlandy v Břeclavi. Vydáno 300 číslovaných výtisků, básníkem i grafikem podepsaných: čís. 1–100 na holandském ručním papíře a čís. 101–300 na dřevaprostém ofsetu. Tento výtisk jest autorský
E: mk; 2007 [58]