Též já rytíř bez bázně a hany
od vojenské jsem obrany –
a proto dnes si práci beru,
o slavném bych militéru,
co vše u něho jsem prožil –
skoro celou zpověď složil.
Nebudu snad vyprávěti,
jak Rubešův „Kalina“,
o nějaké patálii
u Lipska neb Kolína!
Či snad něco o útěku,
o dešti neb o mostech!
Znáte mne, že nelibuju
sobě nikdy v hloupostech.
Z kasáren vám něco málo
povím, co se stalo: –
Náš generál měl milenku –
jíž velmi zbožňoval,
a jedenkrát ji ekipáž
přeskvostnou daroval.
I psala mu pak navzajem,
kterak jí překvapil,
a že by ráda vyjela –
„manévr“ kdyby byl,
že prý to velmi má ráda,
když vojenská je „paráda“.
A jí k vůli pan generál
hned divisi ten rozkaz dal:
„Že na zřeteli zdar a znik
armády má vždy panovník,
slušno se cvičit napořád,
by duch vojenský nekles snad –
a proto na zítřejší den
„manévr“ stanoven.
Tož půl osmé jak udeří,
ať všecičko je ze dveří,
a celá moje „divise“
na noze. –
Nechť sestavená k „trefě“ dvojí,
s odznakem na čepici,
tam na vrchu u mlýna stojí,
„frontou“ proti vesnici.
Na „flíglu“ pak dělostřelci –
malí – velcí.
Jízda v „intervally“ musí,
a že mnoho se nezkusí,
an v deset hodin jdeme domů,
podotýkám k tomu:
„brodsoky“ že tento den
nesmí ven –
ať si zvyká vojín býti
chvíli bez jídla a pití –
proto na čas krátký jen
„manévr“ je obmezen!“
Tak zněl rozkaz na divisi
v naší slavné armádě;
poněkud však zkráceněji
došel níže k brigádě:
„Zítra o půl sedmé ráno
ve „kolony formováno“
za vrchem ať všecko stojí
bez „brodsoku“ v šiku k bojí.
Markytány nechci zřít,
chvíli může každý být
bez jídla a nápoje,
proto také oboje
zítra ráno
zakázáno.“
K regementu když to přijít mělo,
tak to znělo:
„Zítra ráno v šesté půl
každý ať se hnul –
v pravo k „marši“ ať mi vhod
„kolona“ je na pochod
bez „brodsoku“ připravena.
Též buď vůle oznámena
vrchního vám velitele,
že po cvičení to celé
zítřejšího za rána
nesmí zřít markytána,
také nesmí dovoleno být
jídlo v kapse s sebou mít!“
V pěknějším však ještě tónu
došlo to k „patalionu“:
„Zítra ráno o půl páté
na pochod se dáte,
„brodsok“ doma zanecháte.
Některý-li, chlapi, z vás
do kapes cos nacpe zas,
ten bude dán bez protestů
na osm dní do arestu.
Páni oficíři hleďtež k tomu,
nebo – u sta hromů!
Pan adjutant na koni
markytány ať honí –
nechť je všecky rozpráší
neb rozdupá na kaši!“
Pakli u „patalionu“
v takém tónu
zní to, že až hrom jen bije,
což teprv u „kumpanije“.
„Zítra ráno o půl čtvrté
všecko ať je na místě,
kdo mi s sebou „brodsok“ vezme,
s tím zatočím nečistě;
u koho však „butelku“
uvidím na kořalku,
do arestu ne-li víc
půjde nejmíň na měsíc.
Adjutantům rozkaz dán,
aby každý markytán
na kaši byl rozsekán!“ –
Jiných ale hluků
nadělají v cuku
páni „fíři“, „kaprálové“,
tam to asi takto slove:
„Zítra o hodině třetí
každý do „cuku“ ať letí,
proto ve dvě hezky chutě
opustíte kutě –
„frajtři“ nechť dohlíží k tomu,
nebo – tisíc hromů!
Všecko ať je pěkně čisto,
neboť jisto,
že se každý napálí,
maje flíček dost malý;
přijde pro svou nedbalost
na celý rok na pevnost.
Žádný ať se neodváží
nacpat do kapes „menáži“,
doma jezte si, co máte,
s sebou nic – sic uhlídáte:
ne „pardon“ – ne „alifer“.
„Abtreten!“ a do „cimer“!
Za uchem se vojín každý,
co tu zkusí,
škrábat musí;
na „aus“ chtěl vést svojí Lízu,
teď „pucovat“ musí „břízu“;
že to ale pro zdar, znik
vojska velí panovník,
musí zanechati spolek
hezkých holek.
V noci sotva jedna zní,
„frajtr“ už se prohání:
„Vzhůru! Auf! auf!“ provolává,
a vše vstává.
„Je to tůra,“ vzdychá mnohý:
„sotva den, a už na nohy,
a to pro nic nicoucí!“
zabručí si ve vousy.
Snídaně se rychle chápe,
komisárek ukrojí,
a k němu se dobrá duše
s trochou vody spokojí.
Pan „fír“ na posteli volá:
„Kde je který? – Hola! hola!
Hezky z čerstva do roboty,
ciďte šaty, ciďte boty,
do parády knoflíky,
břízu, věci všeliky.
Jeden pro kávu ať rychle,
druhý pro rohlíček letí –
a pak některý ať zbudí
mne asi tak o půl třetí.“
Však u „šéfa“ „kumpanije“
hrom zas bije.
„Hrome, čtyry – kde je Jean?
zlořečený tulipán!
Lotře, u všech všudy čertů,
hni se, pravím beze žertu.
Přines kávu, koňak již,
a pak ještě zabalíš
na cestu mi na mou víru
pečeně kus do papíru!
Bůh ví, kdy přijdeme zpět,
nechci v poli hladovět.“
Velitel „patalionu“
ve hlasitém zívá tónu:
„Pět hodin – o vem to ďas!
Právě čas!
Fricku! Kůň můj osedlán?
Dobrá! – Do sedla mi dán
budiž notný šunky kus
a pak ještě zkus,
na revolver do kabely
láhev vína nevejde-li –
sychravé an dnešní ráno,
budiž o to postaráno!“
Komandant pak „regementu“
volá: „Tisíc elementů –
teplá ať mi snídaně
přinese se z kuchyně –
šesté půl teprve bilo –
to mi milo –
přines mi vše k posteli!“
sluhovi tak povelí.
„Brigadní“ však velitel
za to měl
tak jak „divisionér“,
že to pražádný malér,
a že neztracena hlava,
po sedmé-li vstává.
Oba dobře posnídají
a pak vajíčko si dají,
aby v každém ve čase
byli dobrém při hlase.
Pak se takto připraveni
všichni pustí do cvičení –
milce jenerála vhod
vydají se na pochod.
Baronka v své ekipáži
„excellenc“ úsměvem blaží,
a on na svém oři
láskou hoří;
k vozu dá se
a již ptá se:
„Jak se vám to líbí, milé dítě?“
Ona na to: „Znamenitě!“
„Všichni statně drželi se,
až věru co diviti se!“
„Ano, statečný to lid!“
slyšet pana jenerála dít,
a hned brigádníku na to
praví takto:
„Řekněte těm lidem jen,
že jsem velmi spokojen
dnešní den.
Výborně se všecko dálo,
a že levý trochu málo
„patalion“ zabočil,
adjutant jen vinen byl.
Je to národ statných synků!
Zítra je den odpočinku!“
Tak jenerál o tom děl.
Brigádní pak rozkaz zněl:
„Dosti slušně vše se dálo,
jen se excellenci zdálo,
na levém že „křídle“ ale
vybočeno nenadále –
proto pro budoucí čas
nerad bych to viděl zas!“
U „regementu“ pak na to
slyšet bylo slova tato:
„U některých pluků – žel,
velkou netečnost jsem zřel,
zvláště křídle na levém
vše ve zmatku takovém,
že to celou brigádu
mohlo uvést ze řádu.
Nemám chutě toto víc
„excellencí“ dát si říc’;
proto kladu na duši,
by jak patří a sluší
všichni páni velitelé
řádně, cele
ku pořádku hleděli,
by se zmatky neděly –
by nebyl „regement“ náš
na světě jen pro „blamáž“.“
Avšak ještě horší tón
zněl pak pro „patalion“:
„Toť je pravý škandál, hrůza!
Smáti se nám musí luza –
jaký zmatek tu se děje,
excellenc se nám vysměje;
proto zítra hned,
jak by smet,
ať je den neb není,
z rána na cvičení –
as na čtyry hodiny,
scházet nesmí jediný.
Tisíc aby do vás hromů,
nechcete-li v dobrém tomu,
s vámi zatočit jak, víme,
po zlém vás to naučíme!“
Jinak ale zlost vylije
velitel si kumpanije:
„Hrom si do vás, hloupí voli!
ať je to z vás kterýkoli,
mám já z toho cos,
dostanu-li nos
pak od pana jenerála?
Ta věc by tak za to stála!
Každý z vás jak hloupý Jirka –
odpůldne je exercirka
na dvoře a „sakumpak“.
Já vám myslím vytřu zrak!
Kdo dost málo chybí dnes,
přijde do želez.“
A což teprv v „cuku“ „fír“
zuří jako divý výr!
Trulantů a volů, oslů
nadá nám a božích poslů
svolá hlavy na naše,
tak že ani kamaše –
věc to jistá,
na nás čistá
nezůstane bez nadávky!
„Execírka? – chyba lávky!
execírka žádná není,
pro vás bude to dnes dření;
v jednu začnem hodinu
a pak chvíli jedinu
„rut“ vám nedám, darebáci,
ať zkusíte notnou práci!
Aby do vás látro hromů!
„Abtreten!“ – teď jděte domů!“
O hladu a žízni v dření svém
škrábe se zas mnohý za uchem,
a jeden po druhém se ztrácí –
ubožáci!
V dáli kolovrátek slyšet znít:
„Jaká rozkoš vojákem je být!“