JE MOŽNO...?

Božena Benešová

Míjela mladost má, v samotě šálená sněním nejslnivějším, z nich každé v sliby své vpáleno mělo již rozkol a bolesti znak a každé přec posměchem přehořkým smálo se radostem zdejším, reptala, zoufala denně, mých rukou pouto a očí mých mrak – míjela mladost má, Bože, můj Bože, jen můra a bázeň a tlak. Míjela láska má, hned hra a hned úzkost k zalknutí krutá a těžká jak hazard, jenž opil by nervy, však duše si žádal v zástavu ztrát. Den ze dne věděla hlouběji: blaho i spasení zmešká, kdo, s duší jeptišky zrozen, řeholní zradil by rád, – míjela láska má, Bože, můj Bože, jen můra a bázeň a spád. Minula mladost má. Minula láska má. Je přec možno z jich klatby do země vejíti nové, pod jasný sluneční štít, kde sen by jen prstí byl dobrou a kde čin ve zrání slád’ by, se vším, co moudrost tvá vede v jednotu tajemnou, slit, – můj Bože, je možno přec žít?!

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

975. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Josef Holý)
  2. XXXVII Z legendy staré – a přec mladistvé – (Viktor Dyk)
  3. OKAMŽIK. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Pro velikou lásku (Rudolf Medek)
  5. Píseň shasínající lampy. (Karel Dostál-Lutinov)
  6. První člověk. (Jaroslav Vrchlický)
  7. SVATOKRÁDCE (Otokar Fischer)
  8. RANNÍ ZPĚV LÁSKY. (Antonín Sova)
  9. ECCE HOMO! (Zikmund Winter)
  10. POSLEDNÍ – – – (Irma Geisslová)