XXXVII Z legendy staré – a přec mladistvé –

Viktor Dyk

Z legendy staré – a přec mladistvé – motivy dva mou duši jaly: Sentimentálních očí dvé, jež nekonečno milovaly. Pro svatost příliš vznícená, pro lásku ale příliš svatá, já vidím mladá ramena po nekonečnu rozepjatá. Rozpjaty ruce, hoří zrak. V tvarech ni gestech blaha není. Cos čeká v dálce: slunce? mrak? – Cítím jen volné kamenění!

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

916. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 5. Nebe! jestli milost nehoří (Josef Vlastimil Kamarýt)
  2. Píseň shasínající lampy. (Karel Dostál-Lutinov)
  3. SVATOKRÁDCE (Otokar Fischer)
  4. Láska a smrt. (Jaroslav Vrchlický)
  5. HLUBOKÁ LÁSKA. (Zikmund Winter)
  6. Láska. (Vincenc Furch)
  7. None (Josef Holý)
  8. JE MOŽNO...? (Božena Benešová)
  9. LXXXII. Cíl. (František Matouš Klácel)
  10. ECCE HOMO! (Zikmund Winter)