Napověda.

František Hajniš

Študent ze mne býti měl, Radou mého děda, Náhodou se ze mne stal Přítel napověda. Jako študent umění Bylbych v sebe soukal, Jaktěživ bych byl nebyl Z boudy na svět koukal. Muzikanta zase chtěl Otec ze mne míti, Těm že jenom, říkával, Zlaté časy svítí. Musel bych co muzikant Jiným hráti k sluchu; Nyní hrají předemnou, A já sedím v suchu. Vůle otce, děda plán Vše mi bylo v cestě; Nyní žiju jako pán V českém hlavním městě. Ve dne si mě málokdo Co umělce všímá, Večer hlas můj slaďounce Mnohé ucho jímá. Herce znám i herečky, Známť i pamět slabou, Vímť já, když mi v rozpacích Zraky boudu dlabou. Jaký tu hned nářek jest, Jaké rozkvašení; Když v určitou hodinu Mne tu ještě není. Jak se o mne starají, Jak mi přejí spásu, Aby se jim dostalo Šťastně mého hlasu. Když pak herec roli svou Umí jen tak leda; Kdož mu medle pomůže? Přítel napověda. Když herečka v paměti Z pravé cesty zbloudí; Jenom z mojí boudičky Pomoc se vyproudí. Kdy že řeči zapletou, Až poslouchat běda! Kdo to klubko rozvine? Přítel napověda. Jen ta bolest jediná, Ta mi mozkem vrtí: Že se často předemnou Materština drti. Já však doufám jistotně, Že se dočkám času, Kde nebude potřebí Více mého hlasu. Pakli šťastně vyčekám Tuto krásnou dobu, S radostí pak položím Kosti své do hrobu.

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

86. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Betty Heningsová. (Jaroslav Vrchlický)
  2. 10. K padesátým narozeninám. (Josef Uhlíř)
  3. Laciná učenost. (František Vladislav Hek)
  4. NA PRKNECH ŽIVOTA (Petr Fingal)
  5. SVĚT A DIVADLO. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  6. POSLEDNÍ MARIONETY. (Jan Opolský)
  7. Sonet dedikační. (Josef Svatopluk Machar)
  8. Já hazardně hrál, nač zapírat, (Adolf Racek)
  9. Sonet vzpomínka. (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. Vždy, když zde kuplet nějaký zazpívám, (Jan Neruda)