ŠTĚSTÍ V PODZIMU.

Václav Hlaváček

ŠTĚSTÍ V PODZIMU.
Krajina šedá, bez kontur, splývající na obzoru s olověným nebem v jeden neproniknutelný celek. Sešedivěly růžové obzory a modravé dálky i bílá cesta vinoucí se po horách, žár letního slunce vyssál opojení i oheň rudých růží – zmizela zelená pole a luka a lesy v stlumených barvách suché trávy a zvadlého listí... Tak ticho, jen vichr skuhrá v holých větvích, ve spadalém listí jakousi píseň, neznámého rytmu, v akkordech, jež milují velikost pustoty podzimních nálad. Vše je tak klidné, bez výkřiku odporu i zoufání, plno hrdé samoty i usmíření. Hory a doly se zarovnaly... Jakoby s posledními výkřiky ptactva zhynula tvá Chtění, vzpomínky i touhy a zůstal jsi zde sám jen sobě – – – 8