Růže jsi –

Adolf Heyduk

Růže jsi, žel ale, růže zvadlá, sopka krás jsi, oheň tvůj však zplanul, hvězda jsi, leč hvězda s nebe spadlá. Vše mne upoutalo, kde jsem stanul, velebně mne dojal pohled chrámů, z vnitřku jejich mrtvý chlad však vanul. Opustila’s nyní sebe samu a jen osud stále tobě volá: nejsilnější slávy kmen já zlámu. V síni dožů, když jsem hleděl z dola na ty tváře volenců tvých dávných, kývala mně jejich hlava holá. Každý mluvil: „Hochu, z dob těch slavných zbylo vlasti naší slávy málo, nic, leda pár loděk mořeplavných.“ „Nám ty loďky, vám pak nebe dalo místo žezla zákolníček k pluhu; avšak lidstvo ještě neskonalo.“ „Po potopě zklenul tvůrce duhu!“ –

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

201. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SVATÁ NOC. (Otakar Auředníček)
  2. XXV. O lásko, tak můj život celý (Jaroslav Vrchlický)
  3. SLOKY. (Antonín Sova)
  4. Z DENNÍKU ASKETY (Jaroslav Vrchlický)
  5. Slyším v duši: (Otokar Březina)
  6. V nemocnici. (Sigismund Bouška)
  7. Sonet bizarrní. (Josef Svatopluk Machar)
  8. PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. STRÁŇ ŽIVOTA (Jiří Mahen)
  10. VODA. (Otakar Theer)