SLOKY.

Antonín Sova

Věřme jarům, která budou, večer zpíval v údolině... Nediv se mi, že jsem chudou, vzdychla tráva na mýtině... Ruka tvoje pohnula se: proč tak mohla býti chladnou? Rudé květy na terase pocit měly, dnes že vadnou... Paní, zabila jste muže, vzdycháte však po manželství... Na hnojištích kvetou růže, na kulturách nízkočelství... Po tanci jste zašla k hrobu ptát se mrtvého, co soudí... Na čele v tu jarní dobu odlesk nové lásky bloudí... Věřme jarům, která budou, večer zkvětlou roklí zpíval... Muž, jenž rdousil ženu nudou, o manželstvích nových sníval... O krvi, jež vystřeluje, choré srdce snilo věky... Člověk věčně pochybuje... Na bolesti kde jsou léky?...

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

196. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Slyším v duši: (Otokar Březina)
  2. Růže jsi – (Adolf Heyduk)
  3. Prosba. (Bohuslav Květ)
  4. SVATÁ NOC. (Otakar Auředníček)
  5. Z DENNÍKU ASKETY (Jaroslav Vrchlický)
  6. LISZTŮV KLAVÍR. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. Po roce. (Antonín Klášterský)
  8. X. (Jako loni.) (Antonín Jaroslav Klose)
  9. ZA JEDNU NOC. (Růžena Jesenská)
  10. Skizza k básni. (Antonín Sova)