XXXI. A ptá-li se mne, od koho jsem as

Adolf Heyduk

A ptá-li se mne, od koho jsem as v malých se verších mluvit naučil: ach dobří lidé, to už drahný čas, já tenkrát ještě ptáčkem v lese žil; leč oko dívky na mne zasvítilo a srdce moje plno veršů bylo; teď když mi dala celou duši svou, jsem králem – víc, víc! – já jsem poetou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

655. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zázraky. (Eliška Krásnohorská)
  2. IV. Zem a nebe skvostná číše, (Josef Kalus)
  3. Musím ti to říci, že jsi mi tak milou (Karel Vojtěch Prokop)
  4. Jaro doma. (Adolf Heyduk)
  5. KOLÉBKA. (Václav Bolemír Nebeský)
  6. V PODJESENI. (Václav Šolc)
  7. Písně lesní. (Václav Antonín Crha)
  8. I SKÁLY BÁSNÍ. (Irma Geisslová)
  9. Ach, jaká krása, jaký lesk! (Gustav Dörfl)
  10. VII. Když k nám zavítá květný máj, (Josef Uhlíř)