Přípitek vlasti.

Adolf Heyduk

Nuž ať žije moje drahá, kterou duše moje skrývá, a s kterou má bytosť celá povždy, povždy, povždy bývá. Nuž ať žije, srdce její nejryzejší jestiť zlato, a že matkou mi ta drahá, žezla králův nechci za to. Nuž ať žije, žitím vlastním ozářil bych její hlavu, bujnou krev bych rád vycedil Tobě, vlasti, na oslavu. Nuž ať žije, – bůh ji zachraň, zachraň city něžné, ladné, ctít ji budu, pokud srdce v hrobě v prach se nerozpadne. Nuž ať žije, její život ať se novým štěstím zčeří, zčeří, a že stane se to, syn Tvůj, vlasti, doufá, věří.

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

349. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Stance. (Adolf Heyduk)
  2. I. I v nitru mém krása dlí zlatý jak sen – (Josef Kalus)
  3. 206. Milená hvězda mi vzplanula (Eduard Just)
  4. Ty’s drahá vlasti moje poesie – (Adolf Heyduk)
  5. Vyjevení. (Šebestián Hněvkovský)
  6. S bohem! (Adolf Heyduk)
  7. IV. Kde jsi, má růže spanilá, (Vítězslav Hálek)
  8. VIII. Z tvého dechu, Lásko věčná! (František Ladislav Čelakovský)
  9. 28. Růžoretá, ctnosti-skvělá, (Karel Marie Drahotín Villani)
  10. Dceř pohanská. (Jan Baptista Vladyka)