Malé, neveliké
podzámecké bory,
zastřelil v nich pytlák
myslivečka z hory
v borech, v borech malých, zelených.
Kopal, zakopal ho
pod zelenou jedlí,
a jen ptáci lesní
žal pro něho vedli
v borech, v borech malých, zelených.
Dlouhá, převysoká
rostla na něm tráva,
jako na junáckém
hrobě vyrůstává
v borech, v borech malých, zelených.
Časy, mladé časy
skokem utíkaly,
ale po myslivci
nadarmo se ptali
v borech, v borech malých, zelených.
Přišla krutá zima,
přišla v panské bory,
dlouhým lesem kráčel
pytlák cestou z hory
v borech, v borech malých, zelených.
Noc byla nesvětlá,
vítr les uspával,
a než přišel k jedli,
měsíc z lůžka vstával
v borech, v borech malých, zelených.
Kročil, nepostoupil,
v ústech mrtvé slovo,
před ním v hrůze stojí
tělo myslivcovo
v borech, v borech malých, zelených.
Ústa zesinalá,
oči potrhány,
jenom krev se kypí
ze hluboké rány
v borech, v borech malých, zelených.
Ruka, hnát a kůže
výš se pohybuje,
zbojníkovi hrob svůj
mělký ukazuje
v borech, v borech malých, zelených.
Zesinalá ústa
mluví smutně, temně:
„Proč jsi mne pochoval
do nesvaté země
v borech, v borech malých, zelených?“
„Že jsi mne utratil,
za to bůh ti splatí,
zde na této jedli
právo tě zachvátí
v borech, v borech malých, zelených!“
A zase mu hrozí
ruka, hnát a kůže:
„I k pokoji mému
bůh mně dopomůže
v borech, v borech malých, zelených!“
Půlnoc – zmizlo všecko –
muže šíleného
našli z rána v lese
poloumrzlého
v borech, v borech malých, zelených.
Vzali, vzkřísili ho,
vzhůru hlavu nese:
„Já zabil myslivce
v podzámeckém lese
v borech, v borech malých, zelených.“
„Kopal, zakopal jsem
pod zelenou jedlí,
a jen ptáci lesní
žal pro něho vedli
v borech, v borech malých, zelených.“
Hledali a dali
hnáty v svatou hlínu,
zbujnickou na jedli
zaplatili vinu
v borech, v borech malých, zelených.