V borech.

Adolf Heyduk

V borech.
Malé, neveliké podzámecké bory, zastřelil v nich pytlák myslivečka z hory v borech, v borech malých, zelených. Kopal, zakopal ho pod zelenou jedlí, a jen ptáci lesní žal pro něho vedli v borech, v borech malých, zelených. Dlouhá, převysoká rostla na něm tráva, jako na junáckém hrobě vyrůstává v borech, v borech malých, zelených. Časy, mladé časy skokem utíkaly, ale po myslivci nadarmo se ptali v borech, v borech malých, zelených. 89 Přišla krutá zima, přišla v panské bory, dlouhým lesem kráčel pytlák cestou z hory v borech, v borech malých, zelených. Noc byla nesvětlá, vítr les uspával, a než přišel k jedli, měsíc z lůžka vstával v borech, v borech malých, zelených. Kročil, nepostoupil, v ústech mrtvé slovo, před ním v hrůze stojí tělo myslivcovo v borech, v borech malých, zelených. Ústa zesinalá, oči potrhány, jenom krev se kypí ze hluboké rány v borech, v borech malých, zelených. Ruka, hnát a kůže výš se pohybuje, zbojníkovi hrob svůj mělký ukazuje v borech, v borech malých, zelených. Zesinalá ústa mluví smutně, temně: „Proč jsi mne pochoval 90 do nesvaté země v borech, v borech malých, zelených?“ „Že jsi mne utratil, za to bůh ti splatí, zde na této jedli právo tě zachvátí v borech, v borech malých, zelených!“ A zase mu hrozí ruka, hnát a kůže: „I k pokoji mému bůh mně dopomůže v borech, v borech malých, zelených!“ Půlnoc – zmizlo všecko – muže šíleného našli z rána v lese poloumrzlého v borech, v borech malých, zelených. Vzali, vzkřísili ho, vzhůru hlavu nese: „Já zabil myslivce v podzámeckém lese v borech, v borech malých, zelených.“ „Kopal, zakopal jsem pod zelenou jedlí, a jen ptáci lesní žal pro něho vedli v borech, v borech malých, zelených.“ 91 Hledali a dali hnáty v svatou hlínu, zbujnickou na jedli zaplatili vinu v borech, v borech malých, zelených. 92
Básně v knize Básně 2, 2:
  1. Milostným písním na cestu.
  2. O kráse tvé...
  3. Tvůj krásný tmavý vlas.
  4. Mou jsi!
  5. Už povždy.
  6. Jsi mi hvězdou.
  7. Tobě.
  8. Předce!
  9. Tys mi vše!
  10. Chceš být zas mou!
  11. Neopustím.
  12. Když na tě tiše myslím.
  13. Tvých očí svit.
  14. Tys mou!
  15. K nebesům – neb konec světa.
  16. Když ti v krásné oko zřím.
  17. Jaký div.
  18. Saronská růže.
  19. Bůh tě žehnej.
  20. Zázračný květ.
  21. Spojení.
  22. Tak navždy!?
  23. Odměna.
  24. Různé žití.
  25. Čarovné oko.
  26. Trpké štěstí.
  27. Zas!
  28. Jindy.
  29. Svadlé růže.
  30. Co jest to.
  31. Útěcha.
  32. Liché zdání.
  33. Navzdor.
  34. Stance.
  35. Žel, o žel.
  36. Poklad.
  37. Já žiju zas.
  38. Už je pozdě!
  39. Buď mi blíž.
  40. Nikdy víc.
  41. Tvá láska – bledá růže.
  42. Lásko, duše má!
  43. S bohem.
  44. Vzpomeň si!
  45. Poučení.
  46. Mysli na vše.
  47. Ty’s pro mne plakala.
  48. V mladém věku!
  49. Klenot.
  50. U lesa.
  51. Z lásky.
  52. Na jaře.
  53. Což plakat mám – –
  54. Láska naše.
  55. To bolestný a předce sladký cit.
  56. Pak šťastným jsem.
  57. Když mladým ptáčkům matku zastřelili.
  58. Samoten.
  59. Kněžna vražednice.
  60. Markrabí Karel před Potštejnem
  61. Harfenice.
  62. Radhosť.
  63. Žižka před Rábím.
  64. V borech.
  65. Mladá paní.
  66. Pancéř Smanický na Žampachu.
  67. Ano!
  68. Bratrova odplata.
  69. Zrádný šíp.
  70. Zdárný syn.
  71. Po roce.
  72. Zrádný vůdce.
  73. Dva vlci.
  74. Pospolu.
  75. Márinka.
  76. Zrádce.
  77. U věčném orůznění.
  78. Hrobař čaroděj.
  79. Panošík.
  80. Slib.
  81. Kovář.
  82. Veliká noc Rusálek.
  83. Mým písním.
  84. Tobě, drahý otče.
  85. Tobě, drahá matko.
  86. Vraťte se mi, zlaté časy.
  87. Vybídnutí.
  88. V podzim.
  89. Zda osudem.
  90. Věčnost touhy.
  91. Hvězdy.
  92. Což musí všecko mříti jen?
  93. Kdyby.
  94. Na horách.
  95. Černé oči.
  96. Píseň dětská.
  97. Mladé dívce.
  98. Brzo snad.
  99. Umíráček.
  100. Kvítí a oči.
  101. Zesnulému příteli svému Fr. Bártovi.
  102. Dětské oko.
  103. Lživá slova.
  104. Koník společník.
  105. V krčmě.
  106. Dejte mně víno!
  107. Některým přátelům.
  108. Chci zpívat a chci pít.
  109. Hornická.
  110. Ještě jednou.
  111. Jen vy ne, písně mé.
  112. Po smrti.
  113. Jenom růží kdyby na hrob zbylo.