Dejte mně víno!

Dejte mně víno!
Dejte mně víno! Já tohle víno časem proto pívám, že při něm člověk na vše zapomene, a že, když někdy zcela smuten bývám, zas v chladné srdce svěží oheň žene. Dejte mně víno! Chci znovu okřít jasným jeho tokem, až se mi srdce písní rozechvěje, až bude radost kalným zářit okem, a až se smutek v hluku rozesměje. Dejte mně víno! My máme ohně zapotřebí mnoho, by proudy krve do srdcí se hnaly, a jasný oheň povstal z proudu toho, a srdce novou láskou pookřály. Dejte mně víno! Chci zase vzkřísit dřímající oudy, má těžká hlava dlouhým spaním chladne, už pusťte mužně zamezené proudy, než srdce naše vedrem tlaku zvadne. 174 Dejte mně víno! Nuž rychle, rychle, víno mi sem dejte, ne po kterém bych dvě stě let měl spáti, jen, prosím vás, nic do něj nemíchejte, mám ještě mnoho, mnoho obstarati. – Dejte mně víno! Ach, jednou praděd, paměti mně svaté, připil si plný zoufalosti vína( tam v bílé krčmě, myslím že ji znáte, a od té doby neuhlídal syna. – – Dejte mně víno! To zdá se dobré, než však budu píti, to hezky zblízka pohlédnu si na tě, pakli též z tebe jasná hvězda svítí, a nový oheň v tekutém zřít zlatě. Dejte mně víno! Ba svítí ohněm, sláva z něho září, tož chutě bratři píte na zdar vlasti, pak s veselou a přímou českou tváří chcem peníz žití za to víno klásti! – 175