XXIV. Viděl jsem, jak proudem vln

Adolf Heyduk

Viděl jsem, jak proudem vln řeka zaplakala, slyšel jsem, jak vichřice lesům vzdechy dala. Cítil jsem, jak srdce mře, jež svou lásku mělo – a to všecko ústa má toužně rozepělo.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

575. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Křepelka. (Matěj Havelka)
  2. Když se slunko snáší. (František Chládek)
  3. Nálada. (Antonín Klášterský)
  4. Na večerní zvon. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Píseň zvonů. (Karel Dostál-Lutinov)
  6. II. Když tak sedám samojedin v loubí, (Adolf Heyduk)
  7. U horského jezera. (Adolf Heyduk)
  8. Kol Stygu táhly těl se dlouhé šiky, (Josef Holý)
  9. PO LETECH. (Ludvík Lošťák)
  10. DĚL JSEM: USTAŇ! (Čechoslav Ostravický)