Rozvalina vyšehradská.

Adolf Heyduk

Smutno v rumech Vyšehradu, smutna i ta skála, odkud síla Mojmírova v kraje pozírala. Každá zeď jak na lenošce stará panna sedí a v dunajské zrcadélko zamyšleně hledí. Prohlíží se: samé vrásky – a v zlosti, že zvadla, vrže kámen na svůj vlastní obraz do zrcadla. V raz zrcadlo roztříští se; však když kruhy splynou, zírá zas a hází zase... vždy – a časy hynou. Ale noc když peřej vzduchu lichotivě chladí, krásný sen sní rozvalina o svém dávném mládí. Mohutné jsou hradby její, v síních skvost a všudy s štíhlých věží prapor vlaje modrobílerudý. V nádvoří klen mohutánský, a kol hradu všady bílé srny probíhají rozkypřené sady, v démantech kol vodotrysků vše se čarně blýská a v liliích mají víly vonná budoviska. Úponky se liliové na javory věsí, a sta ptáčků zlatoperých drobné zpěvky plesí; rod bělostných labutiček ve stavu se koupe, a letáčků pestrých četa po růžích se houpe. V těch snů krásách rozvalina po znovu se zhlíží; však den nový od hor rudě zvedá se a blíží... Tu vše rázem na pochvaty v tajné skrýše vchází – a zeď hněvně do zrcadla zase kámen hází.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

901. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LIII. Skály nahé, basaltové jako černá zrcadla, (Jaroslav Vrchlický)
  2. DĚDŮV ODKAZ (Adolf Heyduk)
  3. Jihočeské krajinky. (Adolf Heyduk)
  4. BĚLA (Adolf Heyduk)
  5. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  6. Střízlík. (Adolf Heyduk)
  7. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  8. Jasno. (Adolf Heyduk)
  9. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  10. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)