XXXVIII. Sedíme u kamen přitulení,

Adolf Heyduk

Sedíme u kamen přitulení, venku se zrovna čerti žení, bouře statnými buky hravě zmítá, listí přívalem v okna nám lítá, okna se třesou, vichrové mimo se nesou, je bouře. Opodál v koutku síně dítě má ustláno hebce mateři v klíně, loktů na kolébce. Na lávce hajný spí líně. Když bouře nejvíc se lítí, ze spánku dítě se směje. Bouř náhle tichne, jasní se, co se to děje? V útěku pouze slyšet ji zníti. Prchej jen, bouři, pryč měj se! Co hledáš tady v tom kraji, kde s dítkem andělé hrají? Směj se, děťátko, směj se! Utíkej, bouři, utíkej za hory, nač zde tvých vichrů úpory? Chcem klidu, chcem míru, chcem jasu! Vrchole pozemských darů, nevinné dítě, směj se!

Patří do shluku

ježíšek, jesličky, betlém, jesle, jezulátko, herodes, oslátko, děťátko, vánoční, vánoce

199. báseň z celkových 267

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DVĚ MATKY. (František Odvalil)
  2. II. Povadly květy, umlkly hlasy, (Herma Pilbauerová)
  3. TICHO KLESÁ... (Antonín Sova)
  4. RORÁTY. (Karel Václav Rais)
  5. Romance štědrovečerní. (Jan Neruda)
  6. VÁNOČNÍ PÍSEŇ (Jan Opolský)
  7. NEJBOHATŠÍ DĚTI VÁNOC (Antonín Sova)
  8. Žena (Jan Neruda)
  9. Betlem. (Josef Kalus)
  10. Štědrovečerní motivy. (Xaver Dvořák)