Volno!

Adolf Heyduk

Už ode března den co den vždy odpolední chvílí chce slunce vyhnati mě ven a do síňky mi střílí, a stihne-li mě jaký šíp, vždy myslím: venku bude líp! leč nelze, práce pílí. Však přijechá-li červenec a kyne doba prázně, v ráz těsnou jest mi rodná klec, jsemť prost šosácké kázně; hned z kantora se tyčí rek, dám na ramena raneček a vedu sobě rázně. Ve staré paži s bodcem hůl a v hlavě drobnou dumu, jak hoch přebíhám vrch i důl: hned v pleso zřím, hned s chlumu a zpěvná moje horoucnosť vždy kvítí, perel najde dosť i léků v horském šumu.

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

211. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA CESTU. (Antonín Klášterský)
  2. BOHUSLAVA RAJSKÁ (Antonín Klášterský)
  3. 193. Jsemli zde už, sám sem k sobě pravil, (Jan Kollár)
  4. ADOLFU HEYDUKOVI. (J. B. Polom)
  5. PO PREMIÉŘE „TRILOGIE O SIMSONOVI“. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Kéž by! (Adolf Heyduk)
  7. Sirotek v cizině. (Adolf Heyduk)
  8. Tatry. (Rudolf Pokorný)
  9. DVOJZPĚV (Otokar Fischer)
  10. Sobectví. (Adolf Heyduk)