Volno!

Adolf Heyduk

Volno!
Už ode března den co den vždy odpolední chvílí chce slunce vyhnati mě ven a do síňky mi střílí, a stihne-li mě jaký šíp, vždy myslím: venku bude líp! leč nelze, práce pílí. Však přijechá-li červenec a kyne doba prázně, v ráz těsnou jest mi rodná klec, jsemť prost šosácké kázně; hned z kantora se tyčí rek, dám na ramena raneček a vedu sobě rázně. Ve staré paži s bodcem hůl a v hlavě drobnou dumu, jak hoch přebíhám vrch i důl: hned v pleso zřím, hned s chlumu a zpěvná moje horoucnosť vždy kvítí, perel najde dosť i léků v horském šumu. 14