Jak Bůh ráčí.

Adolf Heyduk

Jak Bůh ráčí.
Jaro prchlo doubravou, jeseň kvapí boučím – třetí rok, má Šumavo, s tebou již se loučím, loučím se a chodím zpět – každým rokem nový květ s kytkou písní sloučím. Byl jsem šťasten v klíně tvém jako chasa ptačí, usedne-li ku zpěvu třeba na blodláčí; stárnu – spatřím-li tě as? dech se krátí, řidne vlas – nuž jak Pán Bůh ráčí. – Nebude-li hlava má v temném dřímať rovu, o svou berlu poutnickou podepru se v novu; a já vím, že písní jas obalí ji květem zas jak hůl Aronovu. 109