Pocel.

Adolf Heyduk

Pocel.
Jsem s tebou zas, mých zpěvů štědrá knění, zas z jezer tvých se moje nebe dení, zas v noci tvé sta zlatých snů mi vzrůstá, zas vnadu pije zrak a svěžesť ústa. Zas ke mně mluvíš šumotem svých hvozdů a hořců lazurem a steskem drozdů a bystřin rokotem a sítí chvěním a padajících listů ševelením. Ó jak jsem bohat zase – pěvec chudý, kam kročím jen, tam krása se mnou všudy, zas jak by srdce orlí peruť mělo a vše, co zřím, mně písní líbá čelo. 41