Soumrak.

Adolf Heyduk

Soumrak.
Na čele hvězdu spěchá večer s hor, svou hlavou zelenou mu kývá bor, a bystřeň, ana se skaliny slétá, déšť skvoucích perel na cestu mu metá. Čím, příteli můj, já tě vítat mám? chor zavítal jsem k horským dolinám, a moje píseň teď tak divně zvoní, jak bouř, když sutky v okna chrámu roní. Však což ti píseň jedna v krásách těch, kde Šumava jich sta má na ústech, že hoří hruď a rosa kane z očí? blah, kdo ty písně v slova přetlumočí! 70