Lesní noci.

Adolf Heyduk

Lesní noci.
Něhy plná, čarodějná, vábná noci lesní, kdož se v různé tvoje krásy prostodušně vesní? Kdož je může vyzpívati skrovným písně slovem? vázneť srdce zadumané ve skvostu vždy novém. – Kdož tě může vylíčiti na bělostné blance, kdo můž’ v skrovné řádky vtěsnať krás lahodné stance, kdo můž’ srdcem obsáhnouti, co tvé ňadro chová, kdo tvé sladké šepotání v zvučná řadiť slova? 81 Kdo můž’ žárem zpěvné duše přizdobiti tebe? Kdo předstihne svitem čela zázrak tvého nebe? Ty jen, když jsi nad jezerem lesklou peruť zvedla, hvězdami bys bezpočtými vlastní krásu shlédla. 82