Bez žele.

Adolf Heyduk

Bez žele.
Ó hory, hory, moje krásné hory, jsem u vás zas a žele prost! Zde jako nevěsta své do komory ukládá příroda svůj skvost: živůtky zelené a modré stužky a pestře květovaný šat....šat... a šťastna klesá mechů do podušky, když jarní sen jí k srdci pad’. A sny ty krásné lahodného spánku tká měsíc v pestrou skutečnosť, když lehkou nožkou lesa do altánku ten cudné krásy spěchá host; tu plno líbání a rozhovoru, až šepotem se chvěje les, až zlatou hlavou hora vítá horu a vůni vydychuje vřes. 51 Tu ze všech koutů spějí svatebčané, síň nebeská je samá zář, slz plesná perla na koberce kane, kouř stoupá skalin na oltář, a podál stojí vážní svědci – bory – vše kolem blahá milostnosť – ó hory, hory, moje krásné hory, jsem u vás zas a žele prost! – 52