Hymnus.

Adolf Heyduk

Hymnus.
Pohlížel jsem s horských temen do své rodné země, na ráz srdce perutěmi zašumělo ve mně. Zašumělo, povzneslo se, ale jak by mřelo: v slzách okem roztouženým čarné ráje zřelo! Cizích krajů vábnou krásu pěl jsem písní svěží, nyní pláču, to-li hledím, přede mnou co leží. V moři slunce, v horách ledu rytmem pocit vzplanul, u prostřed však země rodné bez písně jsem stanul. 39 Čásť své duše vyzpíval jsem v nadšenosti slepé, teď lítosti příval krutý písním křídla tepe. Ňadro chví se jen! Však náhle oko počlo pláti, a má duše zajásala hymnus: máti! máti!! – 40