Hořec a Srdečník.

Adolf Heyduk

Hořec a Srdečník.
Šumava mě volá: „Pěvče, juž máš chvat, chceš-li na mých luzích kvítí natrhat, hrstku k potěšení, hrstku ňadrám k líku: kytku Hořce, kytku Srdečníku!“ „Unaven-li strádáš, občerstvíš se zas, černé moře jedlí sivý skryje vlas, vynes z moře krás těch ruče, nedbej příků, kytku Hořce, kytku Srdečníku!“ Rád bych, věru, takou kytku trhal ztad, leč květ utržený vždycky přes noc zvad, kdo ví, zda bych z cesty přines komu k díku kytku Hořce, kytku Srdečníku. [9] Nu když nepřinesu, stihne-liž mě žal? nechať bych je zvadlé doma v knihu dal, zde mi osvěží se, změní kouzlem rtíků kytka Hořce v kytku Srdečníku! 10