VĚNOVÁNÍ.

Adolf Heyduk

VĚNOVÁNÍ.
Jen horských květů kytku prostou té dávám – pošumavský host – již z nitra plné růže rostou a v každé vůně vzácný skvost. Ač chudobky jen dárce nosí, jejž podjeseně stihnul dech, přec v korunkách-li není rosy, na zrudlých plane lupenech. – [7] Na místě motta.
Přítel: Co chceš, co žádáš na Šumavě znova? proč ustavičně ony provody?
Já: Číš křištalů chci z ňadra horalova, číš nadšení, číš blaha – svobody!
[8]
Básně v knize Hořec a srdečník:
  1. VĚNOVÁNÍ.
  2. Hořec a Srdečník.
  3. Hory.
  4. Stesk.
  5. Volno!
  6. Vzkaz.
  7. Dar za dar.
  8. S Bohem!
  9. Stezka.
  10. Nevybírej.
  11. Čarodějka.
  12. Zvědavec.
  13. Cestou.
  14. Průvodkyně.
  15. Vysoké učení.
  16. Prší.
  17. Přece jat!
  18. Památkou.
  19. Každý stupněm!
  20. Volání.
  21. Na horách.
  22. Hymnus.
  23. Pocel.
  24. Zálety.
  25. Šumavěnka.
  26. Bez starosti.
  27. Rostu!
  28. Ve snění.
  29. Bez žele.
  30. Domažličanky.
  31. Zastesknutí.
  32. Šumava za jara.
  33. Změna.
  34. Vše dřímá...
  35. Rozhovor.
  36. Kralováci.
  37. Skrovný dar.
  38. Na úsvitě.
  39. Soumrak.
  40. Stesk Šumavin.
  41. Večer.
  42. Znělky Šumavské.
  43. U horských srázů.
  44. Lesní noci.
  45. Odpočinek.
  46. Hvězda.
  47. Na Boubíně.
  48. V boubínském pralese.
  49. Klam.
  50. Vzpomínka.
  51. Pohled s Boubína.
  52. Východ slunce.
  53. Jasno.
  54. Všecko zčarováno.
  55. Památka z pouti.
  56. U Vítkova Kamene.
  57. Pohled do kraje.
  58. Potkání.
  59. Bloudění.
  60. Těžké loučení.
  61. Jak Bůh ráčí.
  62. S Pánem Bohem.