Bez starosti.

Adolf Heyduk

Bez starosti.
Zář v nebi rozechvěná, z ní vrchům na temena den stkvostné vínky svil, sněť lípy na klobouku hvozd přešel jsem a louku a do hor dorazil. ,Jak je?‘ „Ej, dobře, věru, v tom horském pološeru!“ ,Proč v cestu jste se dal?‘ „Nu, starosti mě rvaly, a tu, když ještě spaly, ven z vrat jsem vyjechal. Jsem bez nich! Poklid dejte, až přijdou, neříkejte, kam zanesl mě krok, a lžete: – Byl tu v loni, dnes Bůh ví, kde se honí, snad přijde na přesrok. – 46 Však na světě-li zbudu, rok celý mysliť budu, jak bych je zklamal zas; už mého blaha dbejte a lháť mi pomáhejte, mé hory, prosím vás!“ 47